Víkend jak víno - 3. Lanczcon očima Ami

 

Víkend jak víno  - 3. Lanczcon očima Ami.

 

            Na v pořadí třetí a ,,můj? druhý Lanczcon jsem původně jet nechtěla, bála jsem se, ?e mi do tohoto červnového víkendu něco vleze, moc jsem se na to tehdy necítila a podobně. Ale nakonec jsem byla během jednoho jediného večera Brambůrkou nalomena a Adinou dolámána, tak?e jsem kývla, přesvědčila pár dal?ích fajn du?í, aby taky vyrazily a dobře udělala.

Týden před odjezdem do Malého Ratmírova byl napínavý a zmatený ? nejdřív musela odhlásit svou účast arwenka, pak napsala Vanda, ?e bohu?el také nedorazí a Romana potvrdila příjezd teprve ve středu. Kdy? bylo v?e domluveno, spadl mi kámen ze srdce a začala jsem, při v?ím svém pesimismu, opravdu tě?it.

Z Olomouce jsem vyrazila s Romankou. Čekala nás více jak pětihodinová cesta, kterou jsme v?ak aktivně prokecaly a do Jindřichova Hradce, kde čekala Samotka a zlatá Di s autem, nás dokonce ČD dopravily včas.

,,To je Adina s tou čepicí.? zahlásil kdosi v na?em chumlu poté, co jsme se ově?ené batů?ky, příručními ta?kami a krosnami u? v kempu blí?ily k recepci a restauraci v jednom. Dotyčná osoba měla pravdu, i kdy? bych dodala spí? to, ?e někteří jsou poznatelní charismatem na dálku a je?tě ve tmě. Při nahla?ování do?lo k nepříjemnosti ? na?e chatka byla obsazená, podrobnosti nemá smysl rozebírat, nicméně já, Anička a Romča jsme tak byly odeslány na chatku číslo 11, která stála bokem, na samém kraji kempu. U? cestou k ní jsem si děkovala za nápad nechat hadrové baleríny doma, nebo? kalu?ím a blátu se tam člověk nevyhnul, ale hlavní sranda měla teprve přijít. Zatím jsme v?ak jen odlo?ily svá zavazadla, podivily se nad tím, jak zvlá?tně je ta chatička ře?ená a vrátily se ke společnosti v restauraci. Tam u? bylo pěkně ?ivo, u na?í části stolu hlásili hlavně Adina s Davidem, já vět?inou plácala blbosti a  ?kleby, Anička s Romčou naopak měly velmi kultivovaný a trefný projev, prostě pohoda. Kolem půlnoci na nás padla únava, ode?ly jsme na chatičku a tam nám tvrdě zatrnulo. To, ?e v chatce nikdo neprovedl úklid po zimě jsme odtu?ily u? předtím, nicméně tentokrát jsme objevily doslova mu?í hřbitov na koupelnovém umyvadle, schody do patra vyhodnotily jako fajn prostředek k (sebe)vra?dě a při povlékání postele jsem na to, co povlékám rad?i moc nekoukala. Nicméně zlatý hřeb večera nastal poté, co se s unavenou Romankou propadla její postel a to hned nadvakrát. Tedy ? jsem technický antitalent, ale to, ?e  byla prostřední postel zaklíněná pouhopouhým hřebem do dvou okolních by napadlo asi málokoho. Po několika pokusech o nápravu Romana marný boj vzdala a rozhodla se, ?e lépe jí bude na matraci na zemi. Neusnuly jsme samozřejmě okam?itě, bylo třeba leccos probrat a já psala na?í čtvrté, v sobotu doraziv?í spolubydlící Světle, instruktá?ní SMS takového typu, ?e mi pak při?la odpověď: ,,Z ?ádné SMS na mě je?tě ne?la taková zima??. Ale lep?í ne? být nepříjemně překvapena, ne?:-)))

Páteční dohoda zněla tak, ?e celá  společnost vyrazí na Červenou Lhotu a to díky Nikol, Dianě a dal?ím dobrým vílám, které nás postupně k zámku, který asi nejvíc proslavilo natáčení Zlatovlásky a několik verzí pověsti o tom, jak ku své barvě při?el, dovezly. Na místě se společnost rozdělila ? někteří ?li na zámek, my zbylí vzali zavděk zámeckým okolím. U? kousek pod mostem se Anička, Jarča a Anet ? Aka odvá?ně vrhly na lodičku, já s Adinou, Patricií a Romčou jsme se vydaly po stezce, ov?em daleko nedo?lapaly ? nebo? na lávku, která se takřka kolmo svá?ela do slavného rybníku, jsme byly frajerky malé. Zbaběle, leč spokojeně, jsme tedy odkráčely do místního bufetu na presso a občerstvení a vesele pokračovaly v drbu, pardon seznamování se. Byly jsme předvoj, průkopnice ? brzy za námi do?la vět?ina ostatních, prostě sláva nazdar výletu.

Cestou do kempu jsme se zastavily na dobrý oběd v restauraci Jitřenka, kde to vypadalo, jako kdyby na nás čekali. Díky radám pana Petra jsem úspě?ně navigovala Světlu i s Evav, tak?e od zámku nezabloudily a dorazily. A proto?e San ví, ?e nejlep?í fotky jsou od jídelního stolu, proto?e strávníci zpravidla spokojeně papají a ?íří kolem sebe dobrou atmosféru, fotila o sto ?est.

Během cesty do kempu i v kempu samotném jsme se rozdělily do několika skupinek ? ta Jarčina zůstala v Bla?ejově u? dříve, dal?í s Romčou, Světlou a Evou vyrazila dřív a já, Adina, Simča ? Tanakin, Anni a Diana jsme ode?ly později. Celou cestu jsme opět pusu nezavřely a probraly v?e od Lenčiných knih po různé historky a postřehy. A proto?e mám přirozený talent zahlásit, kdy? se to nejméně hodí, neodpustila jsem si kousek pod kempem na adresu o?klivého, za stromy, u plotu ukrytého trpaslíka: ,,To je o?klivý trpaslík?beztak ho od někoho dostali a schovali sem, proto?e jim ho bylo líto vyhodit a zároveň se za něj stydí.? Kdy? se zpoza křoví ozvalo: ,,Máte naprostou pravdu, stydíme se za něj, ale máme ho rádi.? Bylo jasné, ?e jsem nepřímo pobavila celou na?i společnost a sebe taky. Simča tvrdí, ?e se ozval haněný trpaslík. Kdo ví??:-)))

Myslím, ?e to sobotní odpoledne valili bla?ejov?tí obyvatelé oči z důlků. Nejen?e se jim po návsi a uličkách nikterak velké vsi procházela spousta krásných, mladých holek, ale třeba my nahlas ře?ily například to, ?e ,,v tomhle statku určitě bydlela Janinka, ten bordel a slípky?no úplně jí tu vidím.?, ,,Holky to úplně vychází. Tady je bytovka, kde bydlí Monča a Miki měl barák zhruba dvě stě metrů od ní?no a tamhle stojí ten velký Haus s balkonem. Musím ho vyfotit.?, případně na nebohého cyklistu středního věku házely tiché komentáře: ,,Hele Krejza?!?. S politováním musím napsat, ?e se nám nepodařilo (!) najít místo, kde Monika s Mikulá?em zplodili, by? poněkud ne??astně, Ellu a Emu. Ten plácek směrem k Ratmírovu prostě neodpovídá popisu místa činu.

Paní Lenka s rodinou dorazily po páté a proto?e počasí sice nebylo úplně červnové, ale zároveň ani nepr?elo a nemrzlo, usadili jsme se, jako předloni, venku a stolky se velmi rychle zaplnily spoustou sladkých, slaných i pikantních dobrot. Největ?í pozornosti se tě?il asi originální ,,ruský stůl? zásobený Evou, Lusiin koláč a já osobně nemů?u nezmínit Brambůrčin dokonalý, vylep?ený slaný závin, nebo? jsem masová a sýrová a také luxusní jednohubky od paní Lenky a San, které jsme s chutí ujídaly maskujíc to hlubokomyslnou vá?nou konverzací. Nejlep?í byly s olivami.

Kolem ohně se rozjela volná a veselá zábava, kdy si mohl ka?dý promluvit s ka?dým, co? vět?ina s chutí činila a přesto mám pocit, ?e jsem si na některé holčiny, které jsem dlouho neviděla vyhradila stra?ně málo času. Opékali jsme buřty, fotoaparáty cvakaly o sto ?est, proto?e v?ude bylo dost zajímavých lidí a situací k nafocení  a pak Lenka vyhlásila soutě? pro opravdové znalkyně, kterou vyhrála Jaru?, nače? začala autogramiáda. Zatímco předloni jsem přinesla pár kní?ek k podepsání, letos před srazem jsem to naprosto vypustila z hlavy, tak?e jsem pouze přihlí?ela.

V podvečer nám slečna servírka oznámila, ?e hospodu zavírá a poté, co to chvíli vypadalo tak, ?e povolí a aspoň na chvíli otevře, se stal tento ortel definitivním. Majitelé buď zkou?eli nějakou experimentální formu podnikání typu: ,,Kdy? jim teď nevyhovíme, přijedou pří?tě ze zvědavosti zas? nebo byli (spí?) na hlavu, ale my poznali, ?e přes ono rozhodnutí nejede vlak, by? je v případě takřka třiceti lidí, kteří by nějakou tu tr?bu zas jistě udělali, absurdní. Rozcourali jsme se tedy do chatek, já, Anička, Romča a Světla jsme se tedy přidaly do chatky číslo deset a s Dianou, Simčou ? Tanakin, Adinou, a Evou rozjely mnoho tematickou diskusi, která trvala do pozdních nočních hodin. Začínaly jsme komunismem, pokračovaly přes historky ze ?ivota a? k duchům ? no prostě ?iroký záběr. A nelze nepochválit výborný ,,lipový čaj? hostitelek. Nakonec jsme se Světlou, Romčou a Anni pokračovaly je?tě v na?í chatce a usínaly za svítání.

V neděli ráno u? ?lo v?e ráz na ráz, sbalení se, loučení. Karta nalepená v chatičce ?ádala, abychom v?e nechaly v původním stavu, co? jsme, a? na drobnosti typu likvidace hmyzu v koupelně, s radostí učinily.

Účastníci a účastnice odjí?děli různě. Někdo autem, jiní se vydali na úzkokolejku, Světla s Evou si dokonce naplánovaly je?tě výlet na Hlubokou. Já odjí?děla s Romčou na Moravu autem a usnula, jak jsem dozadu usedlaJ

Víkend to byl výborný, ale krátký, respektive příli? rychle ubíhající. Ráda jsem poznala v?echny nováčky (v osobním kontaktu ? na webu se přece jen známe u? nějaký ten rok) a znovu spatřila známé, milé tváře. Doufám, ?e se s těmi nejmilej?ími uvidím mnohem dřív ne? za dal?í dva roky a doufám, ?e napravíme v?echny ty nedostatky v komunikaci, kdy? se nám ten čas od pátku do nedělního rána opravdu nafouknout nepodařilo.

Také děkuji paní Lence a to hned nadvakrát. Jednak za její přítomnost v Malém Ratmírově a pak, ?e jsem díky jejímu webu poznala tolik zajímavých lidí i nové přátele. Proto?e těch není nikdy dost.